Národní park Paklenica

Národní park Paklenica

Svým vyhlášením je Národní park Paklenica druhým v Chorvatsku. Národním parkem byl vyhlášen už v dávném roce 1949, přesněji 19. října 1949. Paklenica byla vyhlášena parkem několik měsíců po Národním parku Plitvická jezera.

Je zajímavé zmínit, že Paklenica byla poprvé vyhlášena Národním parkem už v roce 1929, avšak podle tehdejších zákonů se vyhlášení musilo každý rok obnovovat – což se nestalo, a tak byla Paklenica léta bez statusu Národního parku.

Národní park Paklenica byl 7. července 2017 zapsán i na seznam světového dědictví UNESCO v Evropě, jako součást společného světového dědictví 13 zemí pod názvem „Prastaré a primární bukové lesy Karpat a jiných oblastí Evropy“.

Rostlinný a živočišný svět parku Paklenica

Rozhodně stojí za zmínku skutečnost, že park oplývá rostlinnými druhy, mezi nimiž zvláště vynikají lesní společenstva. Lesy tvoří porosty černého boru (Pinus nigra), podle jehož pryskyřice „paklina“ získala Paklenica i své jméno.

Vedle borovic jsou lesy Paklenice bohaté na buk (Fagus sylvatica), a roste tam i bir krivulja. Paklenica má svou rozlohou největší zachovaný lesní komplex v Dalmácii. Více než polovina parku je pokryta vegetací, zbytek tvoří krasový reliéf.

Jak jsme již zmínili, vegetaci tvoří bukové lesy, lesy černého boru a místa, kde jsou lesy smíseny s oběma zmíněnými druhy. V lesích Paklenice nacházíme i stromy dubu pyrenejského (Quercus pubescens), habru východního (Carpinus orientalis) a habru habrolistého (Ostrya carpinifolia).

Technické charakteristiky Národního parku Paklenica

NP Paklenica byl vyhlášen 19. října 1949

Národní park Paklenica má rozlohu 95 čtverečních kilometrů

Nejvyšší vrcholy parku jsou: Vaganski vrh (výška 1757 metrů) a vrchol Sveto brdo (výška 1753 metrů).

Park byl zapsán i na seznam světového dědictví UNESCO v Evropě

Předpokládáme, že jméno „Paklenica“ pochází z výrazu „paklina“ pro pryskyřici černého boru, který v této oblasti roste. Místní obyvatelstvo používalo pryskyřici v lidovém léčitelství, nejčastěji k hojení ran, ale i jako loučku – k osvětlení a k natírání dřevěných lodí.

Navštivte Paklenici a projděte si tato místa

Pokud se rozhodnete přijet do NP Paklenica, určitě navštivte některá zajímavá místa v parku. V krátkém přehledu zmíníme několik míst, ale zároveň zdůrazníme, že jich je ještě mnohem více, o čemž se přesvědčíte, až do parku přijedete.

Jeskyně Manita peć je cíl, který navštěvuje mnoho hostů parku. Tuto jeskyni můžete navštívit v doprovodu profesionálního průvodce, prohlídka trvá asi 30 minut. To je dost času na to, abyste poznali mnohá tajemství tohoto zajímavého podzemního světa. Teplota v jeskyni se po celý rok pohybuje kolem 9 stupňů Celsia, proto vám doporučujeme teple se oblékat, bez ohledu na to, v jakém ročním období přijedete.

Prohlídka jeskyně je možná pouze v doprovodu průvodce.

Vrcholy v NP Paklenica jsou výjimečné a lákají mnoho horolezců a milovníků přírody. Zmínili jsme Vaganski vrh, který je vlastně i nejvyšším vrcholem pohoří Velebit, a tedy i Národního parku Paklenica. Výhled z vrcholu okouzlí každého, zvláště po dešti, kdy výhled dosahuje v okruhu o průměru 300 kilometrů. Snadno si můžete prohlédnout a vychutnat výhled na Risnjak, Klek, a dokonce i na Troglav – nejvyšší vrchol Dinary.

Dalším vrcholem, který stojí za návštěvu, je Sveto brdo. Vrchol se nachází ve výšce 1751 metrů, a z něj se otevírá výhled na lickou i na pobřežní stranu. Na vrcholu se nachází velký kovový kříž a deska, na které je napsáno deset Božích přikázání.

Vrchol Liburnije jsme dříve nezmínili, to však neznamená, že na něj nestojí za to vystoupat. Vrchol Liburnije se nachází ve výšce 1709 metrů nad mořem a je jednou z nejkrásnějších vyhlídek na Velebitu. Z tohoto vrcholu se otevírá nádherný výhled na celé souostroví středního Adriatu.

Vedle vrcholů a zmíněné jeskyně Manita můžete v NP Paklenica obdivovat i přírodní kaňony, které zvláště potěší profesionální horolezce a osoby vyhledávající adrenalinové sporty.

Kaňon Velké Paklenice je ideálním místem pro profesionální horolezce, kteří jsou vlastně i nejčastějšími návštěvníky tohoto přírodního fenoménu. Údolí Velké Paklenice je dlouhé něco málo přes 14 kilometrů, a díky specifickému terénu vytvořilo hluboké koryto (kaňon), které dnes okouzluje mnohé. Kaňon je na některých místech široký jen asi deset metrů, jeho hloubka však dosahuje až 400 metrů. Kaňon Velké Paklenice je považován za nejatraktivnější chorvatské lezecké území, známé horolezcům po celé Evropě i mimo ni.

Kaňon Malé Paklenice je skromnější obrazem kaňonu Velké Paklenice. I zde si mnozí přijdou na své, avšak z jiného důvodu – protože kaňon Malé Paklenice je skutečným ztělesněním zachovalé přírody a divočiny. Potok Malé Paklenice je dlouhý něco málo přes 12 kilometrů. Kaňon má délku 2 kilometry, se strmými svahy dosahujícími výšky až 300 metrů.

Pro přírodní zachovalost a význam Malé Paklenice jsou veškeré horolezecké aktivity nejstrožeji zakázány.

Babino jezero v parku Paklenica

Babino jezero je jediné trvalé jezero v oblasti NP Paklenica. Jezero se nachází na dně velké závrty, ve výšce kolem 1600 metrů. Kolem jezera vede turistická stezka směrem k Vaganskému vrchu, čímž je výstup na vrchol dále obohacen o pohledy na přírodní okolí jezera. Během roku se hladina vody mění jen nepatrně, a během zimních měsíců jezero zamrzá. Předpokládáme, že udržování vody v jezeře napomáhá jílovitý povlak, který vyplnil trhliny ve vápenci.

Zajímavými obyvateli jezera jsou čolci karpatští (Ichthyosaura alpestris), známí jako vodní ještěrky. V zimě tito jedinci hibernují tak, že se zahrabávají do bahna, v jezeře mezi řasami a jinými rostlinami na dně. Led na hladině vody je chrání před přílišným chladem.