Věž Večka a legenda o psohlavém králi

Věž Večka, ležící na okraji Večkého pole, patří k řadě benátských opevnění, která byla v průběhu 16. století vybudována v Podvelebitském kanálu na obranu proti Turkům. Předpokládá se, že patřila středověké vesnici Veče (Veche), která je poprvé zmiňována roku 1508. Vesnice se nacházela na území dnešního místa Seline a předpokládá se, že k ní patřil i románský kostel sv. Petra. Bohužel, kromě zmínek v historických pramenech dnes nezůstaly žádné stopy jejich existence.

Poloha věže na okraji Večkého pole měla strategický význam, protože umožňovala dohlížet na plavbu Podvelebitským kanálem. Jeden důležitý dopravní směr odtud vedl přes kanál do Vinjerace a dále do zadarského vnitrozemí. Druhá cesta vedla přes Velebit do Liky údolím Velike Paklenice, na jejíž strategický význam ukazuje pevnost Paklarić nad vstupem do kaňonu. Přístav Veče se zmiňuje v druhé polovině 17. století jako hlavní přístav pro vývoz dřeva poraženého v Paklenici. Spolu s ním se zmiňuje i zřícenina a opuštěná věž Večka. Předpokládá se, že vesnice Veče tehdy již zanikla pod údery tureckých vpádů. Podle viditelných zbytků věž obklopovalo obdélníkové nádvoří, které je dnes částečně pod mořem. Samotná věž byla postavena z opracovaných kamenných kvádrů. Na vnitřní straně zdi jsou vidět otvory po dřevěných trámech, podle kterých lze soudit, že měla 3 patra. V nejvyšším patře jsou ještě dnes vidět úzká okna-střílny se silně zkosenými bočními výřezy. O věži Večka se vypráví mnoho legend, nejčastěji je slyšet legenda o psohlavém králi.

Legenda o psohlavém králi

Byl jednou jeden král, který měl psí hlavu, ale lidské tělo. Holil ho pokaždé jiný mladík, kterého pak král nechal zabít, aby se jeho tajemství neprovalilo. Jedna matka přišla na způsob, jak zachránit svého jediného syna před smrtí, když na něj přišla řada, aby šel holit krále. Uhnětla chléb se svým lékem a dala ho synovi, aby ho nabídl králi. Král chléb sjedl a mladík mu pak řekl, čím je tak sladký. Protože se nyní stali mléčnými bratry díky mladíkově matce, král se rozhodl mladíka propustit, nařídil mu však, že nikomu nesmí vyzradit tajemství o jeho psí hlavě. Mladík tajemství dlouho střežil, ale jednoho dne přesto musel promluvit. Rozhodl se proto svěřit tajemství černé zemi. Vykopal díru, sklonil se a zašeptal: "Černá zem, náš král má psí hlavu". Náhodou na tom místě ze země vyrostl bez (bazga), z něhož si jeden pastýř vyrobil malou píšťalku. Když na píšťalku zahrál, místo melodie se ozvala slova: "Náš král má psí hlavu!". Tajemství se rozneslo po celém království, a tak králi nezbylo než neoholený a v samotě žít až do smrti, zatímco mladíci království byli zbaveni strachu ze smrti v jeho věži.